Jak na to?

Sežeňtě si učitele, který nebude zanedbávat ani jednu část výuky (konverzace, výslovnost, gramatiku, psaní, poslech a čtení). Sami poslouchejte rádio, koukejte na seriály a filmy s titulky, čtěte. Mluvte anglicky a nestyďte se, nemusíte umět perfektně a rodilí mluvčí vám rozumět budou.

Talent je sice krásná a užiteřná věc, ale motivace a píle je důležitější. Obklopte se jazykem a ono to půjde. I bez delšího výjezdu do zahraničí. JE možné se naučit anglicky na ČR a ani z ní nevystčit nos. Vše se dá dohnat pílí.

Re: Jak na to?

Všiml jsem si, že výjezd do zahraničí je různě efektivní - dle věku. Kdo se ale do jazyka ponoří i doma, tak se může naučit hodně. Poslouchat nahrávky v MP3 jde i cestou v MHD nebo při práci. Když někdo u počítače může poslouchat ve sluchátkách hudbu, tak lze takto poslouchat i v cizím jazyce.

Moje historie učení angličtině

Na základní škole jsem měla obrovské štěstí na učitele a získala jsem velice solidní základy. Střední škola byla peklem, protože paní učitelka učila angličtinu spíše z nouze a byla vždy o kapitolu napřed Pak rok jazykovka výlučně s rodilými mluvčími. Až na jednu výjimku byli všichni skvělí - uměli vysvětlovat a hlavně jazyku opravdu rozumněli. Poté vysoká škola - obor Anglický jazyk pro odbornou praxi. Tam byli učitelé 50:50. Polovina opravdoví odborníci, polovina tam učila obory, na které neměla.

Na vysoké jsem se dostala těsně před úroveň C2, pak přišla ta láska

Dnes angličtinu sama učím a neskutečně mě to baví. Studenti si z toho snad něco odnesou. Ironií osudu jsou dnes moji učitelé z jazykovky blízcí přátelé.

jako totální samouk jsem z nuly udělal za 3 roky

všeobecné státnice z angličtiny. Nemám problém číst jakýkoli odborný technický text a pokud se soustředím a nejsem zrovna utahaný jako pes tak i originál beletrii. Vždy jsem byl přitom trojkař z milosti na jazyky. Moje metoda:

Re: jako totální samouk jsem z nuly udělal za 3 roky

1. slovíčka jsem se učil z kartiček. Jedna strana anglicky druhá česky. Slovíčka jsem michal jako karty a ty co mi nešly jsem zamíchal do další lekce a šly se mnou tak dlouho dokud je mozek neuložil. Kartička měla v rohu číslo lekce takže jí šlo pak zařadit zpět. Nejdříve jsem se učil pasivně z angličtiny do češtiny pak aktivně naopak

Vámi uváděnou metodou jsem se učil anglicky už v r.1960

na tehdejší SVVŠ u vynikajícího (tehdy soudruha učitele) Ehrlera. Např. When do you get up in the morning? I get up at six o´clock .... a desítky dalších si pamatuji dodnes. A taky jeho rady - když si zapomněl za 1.republiky tašku v londýnské restauraci tak ji tam 2.den našel nedotčenou. Ale v Paříži již tenkrát jednou rukou držel lžíci a druhou tašku, aby o ni nepřišel.......Allon´s s´enfans de la patrie ...

Trocha jedu...

Musím nalít trochu pesimismu do té záplavy zkušeností a optimistických rad. Před lety jsem se zkoušel naučit opravdu solidně anglicky a leccos jsem tomu věnoval. Podle testů jsem se dostal někde na hranici mezi úrovní C1 a C2.

Pasívní ovládání jazyka mám stále velmi dobré. Přesto mám problémy mluvit a ani písemná komunikace není zrovna uspokojivá, jistý si nejsem.

Bohužel, pokud člověk nemá možnost jazyk průběžně, takřka každodenně, používat, tak aktivní znalost nikdy doopravdy  nenabude. A co se už naučil, postupně zapomene.

Je to věčný boj. A podobně, jako s tou blbostí, víceméně marný.

Re: Trocha jedu...

Pokud máte úroveň C1+, tak to jde o velmi solidní znalost. Ale ani C2 neznamená, že jste rodilý mluvčí, to není člověk nikdy. Tomu se přiblíží možná po letech, když žije v dané oblasti. Mluví třeba perfektně, ale má cizí přízvuk a toho se už nezbaví.

Jazyk se rychle zapomíná. Ale kdo uměl trochu mluvit a stále např. čte a občas píše dopisy v angličtině, tak i tak si udržuje tu aktivní znalost. Ze školy si většinu věcí taky nepamatujete stále. Co se neužívá, tak se zapomene - to platí u všeho.

Je mi přes 50, po sš jsem neuměl nic, i když jsem měl

samé jedničky z angl. Nejen na vysvědčení, ale nedostal jsem jinou známku než jedničku ani při hodině, myslím tedy dílčí známky. Pak ještě nějaká výuka za vš a stejně jsem neuměl nic - pokud jde o mluvení. Pokud jde o čtení, tak skutečný text jsem byl schopen přelouskat, když jsem vyhledal velké množství slovíček.

Nevěřím moderním metodám. Chce to naopak ty metody staré. Naučit se gramatiku, aby člověk rozuměl a uměl skládat věty. Drilová cvičení nejsou vůbec špatná. Projít nějakou učebnici, aby měl člověk základ nějakých 3 tisíc slov slovní zásoby (za 4-5 let po sš/vš ta slovní zásoba byla tak poloviční). Pak začít číst skutečné anglické texty (neučebnicové) a učit se z nich slovíčka. Naučil jsem se anglicky v podstatě hlavně jako samouk. U kůrzů je podvod, že něco slibují. Nenaučí, v lepším případě jen pomohou naučit se. Naučit se musí každý sám. S rodilými mluvčími jsem se po výuce samouka už domluvil velmi slušně. Zažil jse i určitou výuku, ale to byl spíš jen doplněk. Kupodivu

Re: Je mi přes 50, po sš jsem neuměl nic, i když jsem měl

kurzy s rodilými mluvčími mi moc nedaly. Obvykle různé povídání, od tématu k tématu. Jakmile se věci systematicky neopakují, tak to nestačí. Konverzaci se stejně nenaučíte v kurzu, kde Vás je 10-15. Ani v pěti to není nic moc, tak možná lektor a max 3 žáci, pokud z nich nemluví jen jeden a ti druzí dva nejsou méně průbojní (což se často stává). Od určitého stupně to chce začít číst a taky poslouchat rodilé mluvčí. Dnes to není problém, tehdy to problém bylo, nejen audio, ale i texty. Beletrie z knihovny není zas tak vhodný materiál pro středně pokročilé studenty.

Dnes bych se učil jinak. Taky učebnice by asi byla s audio k článkům v MP3. Pokud se naučíte z textu slovíčka, pochopíte gramatickou strukturu a posloucháte, že tomu rozumíte, tak to má cenu poslouchat. Klidně víckrát - klidně 20x, první dny 2x, pak jednou denně. Poslouchání má ale cenu zejména tehdy, pokud do značné míry rozumím, bez porozumění moc ne (z hlediska osvojení si intonace jazyka ano, ale jinak ne).

Jeden jediný rok jsem měl učitele angličtiny...

..který dokázal naučit anglicky dokonce i mě, z těch asi deseti učitelů co jsem měl... bohužel byl na naší škole jen rok, protože to nebyl žádný trouba a měl své morální zásady a lidskou slušnost, tak poslal tu arognatní husu co neměla o ničem páru do dupky ( rozumějte - ředitelku naší školy ) a s prací seknul..  neříkám, že ostatní učitelé byli špatní, ale já nebyl na jazyky nikdy dobrý student. Tenhle učitel byl prostě nejlepší.

Re: Jeden jediný rok jsem měl učitele angličtiny...

Ano, ano... Takového učitele (resp. učitelku) si taky pamatuji. Dokázala naučit jazyk interaktivní formou a žáci se na její hodiny těšili. Ale proč by tak schopný člověk zůstával ve školství, když ji zahraniční firma nabídla 4x vyšší plat?... Je to smůla českého školství. Zažila jsem jednoho učitele (v roce 1990), který uměl německy vždy o jednu vyučovací hodinu než jeho žáci. Takže vlastně neuměl. Po revoluci byl velký hlad po učitelích cizích jazyků, protože všude vládla ruština (soudě podle naší školy). Jenže kde ty učitele vzít? Bylo to tenkrát hodně tragikomické... Žáci uměli německy lépe než profesor...

Existují i jiné efektivní techniky

Podle mě nejlepší je kniha a kurz Davida Grubera - Angličtina No Problem, jedná se o velice efektivní výuku (až se člověku nechce věřit, že stačí tak málo času). Lze nalézt na jeho stránkách http://www.gruber.cz jak knihu, tak celý kurz.

Velmi slibná se mi zdá i Nepustilova metoda (více na http://www.njs.cz/www/metoda.php), i když tady nemohu sloužit zkušeností, pouze se mi zdá velmi efektivní.

Názor, že nejlepší je mluvit, je samozřejmě trefný. Pro pasivní znalost se mě osobně dobře osvědčilo číst knihy v originále, sledovat anglické filmy a hrát hry (ač jsou zatracovány, tak bez nich by moje angličtina nebyla zdaleka tak dobrá - v podstatě se jedná o neustálé procvičování pasivní angličtiny). Nicméně to už není zdaleka tak efektivní :)

Re: Existují i jiné efektivní techniky

Zásada mluvit, mluvit je v podstatě blbost. Začáteční se musí naučit slovíčka, gramatiků, různé fráze a idiomy. Můžou pomoci zpětná překladová cvičení do angl. s kontrolou, jak je v originále. Snažit se o konverzaci nemá smysl. S 400 slovy nejde moc mluvit a navíc tu bývá pocit, žek onverzace je jaksi umělá.

Začít s mluvením jde, když člověk zná nějakých 3000 slov a základní gramatiku. A spíš to chce hodně rozšiřovat slovní zásobu čtením (s vyhledáváním ve slovníku a učením se novým slovům). Taky pak přidat poslech.

Mluvení není zas takový problém. Učit se mluvit bez gramatiky je kontraproduktivní. Jde o to dělat pokud možno gramatické věty.

Je to jenom a jenom o přístupu jednotlivce

Je to jenom a jenom o přístupu jednotlivce. Kdo chce ten se naučí a kdo nechce toho to nikdo nenaučí. Kurzy, ať už školní nebo jiné, jsou dobré jako vodící linie a jsou důležité obzvlášť v začátcích. Zajišťují návyk a udržují pravidelnost a nenechají studenta zabloudit v množství látky (co se má učit). Klíčovým prvkem pro jakýkoliv postup je pak samostudium. To neznamená naučit se na zpaměti stránky slovíček, apod. Nejlepší je praktické používání tj. čtení, psaní, poslech případně konverzace. Mně osobně se osvědčilo pro rozšiřování slovní zásoby číst knihy oblíbeného žánru nebo autorů v originálním znění. Musí mě to bavit jinak hned přestanu. Se čtením je dobré začít, když už je člověk na mírně pokročilé úrovni - umí gramatiku, má malou slovní zásobu. Stejně tak sledování seriálů v originálním znění - v tomto případě je důležité se zavčas odpoutat od titulků. Pro získání aktivní znalosti je nejlepší konverzace, ale to už není sólo záležitost.

Re: Je to jenom a jenom o přístupu jednotlivce

Další metoda na konverzaci: "hodit do vody a plav!", tj. vyjet do ciziny na delší dobu a žít tam. Bez používání cizího jazyka to půjde jen horko těžko.

..problém je v tom, že to jde dál....

..podmínkou prakticky každého výběrového řízení je jazyk...a mnohdy je upřednostňován před odborností...pak se stane že slévárenskému závodu velí vyučený číšník (nevymýšlím si, zažil jsem)...a podobně....

Re: ..problém je v tom, že to jde dál....

mne vyucenej pingl sefoval v pobocce GTS International. To bylo fakt k popukani. Byla jsem odejita dva dny pred koncem zkusebni doby s tim, ze jsem byla prilis proaktivni. To mne tak rozsekalo, ze jsem opravdu nemela slov. Za snahu pomoci kazdemu studentikovi se zorientovat, za kritiku vedeni, kdy studentici stali fronty na ISIC karty, zatimco my je nemeli k dispozici, za snahu se vecpat na IATA skoleni na letenkare a zvysit si tak kvalifikaci...za to jsem byla cisnikem odmenena kopancem do pozadi.